JAK UNAVIT VIŽLU
Věděla jsem, že tohle jednou příjde, a stejně jsem se na to nedokázala připravit. Skoro v každém článku u maďarském ohaři to psali. "Ohař je aktivní pes, který potřebuje hodně pohybu". Říkala jsem si, jsme aktivní lidé, rádi sportujeme, to se poddá.
První asi tři měsíce jsem se musela krotit, abych našeho Baxe nepřetahovala. On by běhal a řádil pořád, ale pro jeho správný vývoj bylo důležité, aby odpočíval. Kolem půl roku na tom byl tak akorát. Dvě hodinky aktivity venku a Bax byl znaven aspoň na půlku dne. Ale teď???
Bax bude mít brzy 11 měsíců a my se dostali do fáze, kdy už "opravdu" unavit nejde. Na posledních dvou výletech jsem si zničila nohy já, nikoli naše vižlička. V pátek jsem si dala s Baxem 25km výlet. Pěšky, hezky po rovince, ale 25km!!!! V druhé půlce už na něm byla znát únava, začal posedávat a tvářil se, že domů nedojde. Říkala jsem si, že jsem ho trochu přecenila a modlila se, aby došel a já nemusela volat záchranu (někoho s autem ) Stáli při nás všichni svatí a oba jsme se nakonec asi po 5h a 30min dobelhali domů. Já s obitým palcem u nohy a svaly v jednom ohni, Bax vyčerpán tak, že než přijel výtah do přízemí, tak usnul a pak nechtěl vstávat. Říkala jsem si, jak jsem šikovná, že už bude po zbytek dne klid. A HOUBY!!! Za dvě hoďky se zrzoun vzbudil, jako by nic a dožadoval se procházky a her. Celá unavená jsem se nechala přesvědčit a vyrazila na louku s myšlenkou, že se stejně brzy unaví. Chyba lávky, celý zbytek dne se choval, jako by nikde žádných 25km neušel.
Druhý pokus o unavení se konal včera, tedy v neděli. Vyrazili jsme na Lysou horu. Moje představa vypadala asi tak, že tím, že bude muset zdolat kopec, horu, že se unaví. Běhal, skákal, po cestě dolů nás chytla obrovská průtrž mračen. Jenže Bax si zdřímnul lehkou hodinku v autě, pak lehkou hodinku doma a zase byl akční. A i přes dalších 40min lítání po venku se mi nepodařilo ho dosatečně unavit.
Nevím jestli jsem z něho tohohle ďábla vychovala já tím, že jsme odmala trávili hodně času venku (4-8h/denně), nebo jestli se takhle chová každá vižla, ale než si pořídíte toto zrzavé monstrum, tak zapřemýšlejte nad svou fyzickou kondicí. Já si totiž připadám díky svému psovi jako absolutní nula. A i když ho někdy skoro proklínám, protože ho nezajímá, že si člověk potřebuje odpočinout, tak ho v konečném důsledku bezmezně miluju. On totiž pohled do těch vižlích očí, nic nenahradí