Jak krmíme my...
Než jsme si domů přivezli malého tvorečka, kterému jsou věnované tyto stránky, strávila jsem na internetu hodiny a hodiny tím, že jsem pročítala kde co o tom, jak krmit a hlavně čím. Obecně jsem přišla na tři způsoby: vařit maso, dávat granule a nebo dávat maso syrové. První a poslední možnosti jsem se bála. Za prvé proto, že jsem měla strach z časové náročnosti, za druhé proto, že jsem byla masírována médii, že JEN granule dají mému psovi vše, co potřebuje. Po 14ti večerech, kdy jsem pročítala složení skoro každých granulí jsem konečně vyselektovala ty naše. První 3 měsíce šlo všechno dobře. Pes přiměřeně přibíral, chutnalo mu, bobky byly ukázkové. Jenže potom najednou přestal baštit, měl průjmy, zvracel. Koupili jsme jiné granule, dva dny vše OK a pak zase špatně...Po jedné sobotě, kdy Bax doslova prozvracel odpoledne a ležel na sedačce jak mrtvolka, jsme byli zoufalí. Veterinář nám řekl, že má tak moc zaplyněná střeva-tedy nic vážného. Píchnul mu injekci a o půlnoci už to byl ten náš malý akčňák, který okamžitě zničil latexovou (údajně nezničitelnou) kachnu. Já se ale celou sobotu bála, že o něj příjdeme a tak jsem se naštvala a rozhodla krmit syrovým masem. Půjčila jsem si všechny knihy o krmení masem, které jsem v knihovně našla, asi 5x přečetla stránky www.manwe.eu a našla nejbližší obchod.
Ještě asi 3 týdny jsme ráno krmili granule a večer maso, až jsme nakonec přešli úplně jen na syrovou stravu. Baxovi se zlepšila srst, přibral, a žádné další zaplynění střev se nekonalo (klepu na dřevo).
Když dostal poprvé celé ryby, nestačili jsme se divit, co to máme doma za šelmu. To jsem ještě nečekala, jak rychle si poradí s vepřovou kostí, která mi zbyla, když jsem nám vykostila k obědu vepřovou kotletu.
Za největší mňamku náš Bax považuje syrový hovězí jícen, neprané dršťky, krůtí stehýnka a doslova utlouct se může po obyčejné bílé paprice a malinách.